Den 3. - Rilské UNESCO a ledovcová jezera

Díky včerejšímu posezení s majitelem jsem nestihl návštěvu města a tak lehce měním plány a jdu se nejdřív projít po okolí. Městečko se teprve probouzí k životu a na ulicích je téměř prázdno. Trochu mne mrzí, že nemám více času na prohlídku. Udělám tedy jen pár fotek a zamířím přímou cestou do pohoří Rila. Dnes mám v plánu navštívit zdejší klášter zapsaný v seznamu světového dědictví UNESCO a pak trek kolem sedmi rilských jezer.

Na kilometry nijak zvlášť vzdálený, leč časově dosti nedostupný, uprostřed hor Rilských nalézá se klášter tento. Tím poetika místa bohužel končí. Jako jiné památky zapsané v UNESCO i Rilský klášter je obklopen turisty, autobusy sem vozí na otočku davy zvědavcců a v okolí se místní trhovci snaží předraženými suvenýry přiživit na slávě kláštera. Jeho historie je vskutku bohatá a sahá až do 10.století, kdy byl založen. Dočkal se dvou velkých neštěstí. Nejdříve byl ve 14. století zničen lavinou a byl znovu vybudován. Na počátku 19. století však celý vyhořel a tak jeho současný stav odpovídá tomu, jak byl opět znovu následně postaven. Stavba je to skutečně impozantní. Vždyť se také jedná o největší klášter na Balkáně. Zvenčí trochu připomíná pevnost. Uvnitř pak je hlavní dominantou pravoslavný kostel. Klášter samotný tvoří 4 podlaží. Trochu mi to připomíná vnitroblok pavlačového domu. Ve zdejším muzeu mne nejvíce zaujal dřevěný vyřezáváný Rafailův kříž, který má na sobě vyřezáno na 600 postav a jsou na něm obrazy z bible. Bohužel se tam nesmělo fotit, takže zůstane jen v mé paměti. Zajímavostí je, že mnich Rafael strávil vyřezáváním kříže 12let a po jeho dokončení přišel o zrak. 

Cestou z kláštera dělám krátkou přestávku na oběd ve městečku Stob, v jehož blízkosti se nachází tzv. Stobské pyramidy. Bohužel z důvodu nedostatku času tento výlet vynechám a pokračuji necelé dvě hodiny až na parkoviště, odkud se vydávám na ledovcová jezera do výšky více než 2100 metrů nad mořem. Potupně lanovkou, příště to chce více dní a pěkně to tu prochodit. Rozhodně to stojí za to. Od horní stanice lanovky je příjemný asi 6km okruh kolem sedmi Rilských jezer. Výhledy na okolní hory, na nichž jsou i teď v červenci viditelné zbytky sněhu, hluboká údolí s ledovcovými jezery, na jejichž hladině se zrcadlí okolní krajina, divocí koně, pasoucí se na zdejších loukách a vše je protkáno drobnými zurčícími  potůčky. V okolí téměř zadní další turisté, prostě dokonalý balzám na mysl i duši. Vybrat však fotky, které dobře vystihují nádheru tohoto místa je úkol téměř nemožný. 

Lehce posmutnělý, ale s nostalgickým úsměvem na rtech tak opouštím pohoří Ril a jedu se ubytovat do města Samokov, které mne ničím nezaujalo, tedy až na ohyzdnou halu přímo proti hotelu. I hotel sám už má to nejlepší za sebou a tak volím variantu to zaspat a ráno vyrazit co nejdříve za hranice směrem na Thráckou hrobku v Kazanlaku.