Den 1. - Do skanzenu Říše Římské, novověku i socialismu

Noční cesta na letiště v Lipsku, ani následný přelet do Burgasu nepřinesl nic neobvyklého a tak dopoledne vystupuji z MD82. To už lehce netradiční bylo, protože tento Douglas má schůdky v zadní částí a tak vás prostě doslova vyprdne na letištní plochu.

Po vstupních formalitách vcházím do letištní haly. Zatímco 99 procent pasažérů míří ke stánkům cestovních kanceláří, kdy je transferové autobusy rozvezou do hotelů za vysněnou plážovou dovolenou, já nacházím pána s cedulí s mým jménem, který tak trošku opuštěný postává u jednoho z prázdných stánků. Moc mu nerozumím a tak přebírám klíče od postaršího chevroletu a mizím do vnitrozemí. Dnešním prvním a jediným cílem je jedno z nejstarších měst Evropy a druhé největší město Bulharska - Plovdiv.

A skutečně po 250km se mi před očima objevují obrysy města, jenž zdálky nejdříve připomíná Jižní město, které se zkracují se vzdáleností mění spíše na Chánov. Vítají mne nevzhledné, šedivé paneláky z dob komunistické éry, jejichž jediná modernizace proběhla tak, že některé balkóny jsou zazděné a část bytů si pořídilo klimatizaci. Jejich jednotky pak majitelé bez jakýchkoliv pravidel pověsili na vnější plášť budov.

Naštěstí přichází prudká bouřka, která přerušila mé myšlenky nad tím, kam jsem se to zase vypravil a vrátila mne zpět do reality. Takže nacházím hotel ve čtvrti, která lehce připomíná staré Vršovice, odhodím auto i bagáž, vychrupnu na recepci jednu Kamenici (pozn. autora - místní pivo) od cesty a zamířím do centra na pamětihodnosti. Moc informací se mi zjistit nepodařilo, tak ani nevím, co mne čeká. 

Když se mi konečně podařilo vymotat z nevzhledné části města, mám před sebou výhled na historické centrum. Do fotky se to nedá nacpat, ale v jednom pohledu vidím několik slohů i kultur a století, či spíše tisíciletí najednou. V čele je ohyzdná budova místního telekomu ve stylu bolševického brutalismu, vedle bazilika z počátků křesťanství, za ní pozůstatky římského divadla někdy z dob císaře Trajána, za ním dřevěné malované domečky z 19. století a vše uzavírá mešita Džumaja z dob vlády Turků ve 14.století. Prostě dokonalý guláš. Aby ne, když nepřetržitá historie osídlení sahá až do neolitu, tedy nějakých 6.tisíc let před náš letopočet. Zároveň bylo město osídleno, dobyto, okupováno či jinak podmaněno Peršany, Makedonci, Římany, Kelty, Turky, křižáky a mnoha dalšími národy a téměř každý zde zanechal svou stopu. 

Ale vše pěkně popořádku. Lehce upravuji pořadí navštívených památek, abych tomu alespoň částečně dal nějaký řád. Nejstarší památkou je antické divadlo. Původní kapacitu 7000 diváků už asi nikdy mít nebude, ale i dnes je často využíváno na koncerty či jiné kulturní akce. Druhou významnou antickou památkou tentokrát z doby císaře Hadriána je Stadion Philipopolis. V době největší slávy stadionu tak město neslo název Philipopolis. Mne nejvíce zaujalo to, že téměř celý stadion původně určený pro 30000 návštěvníků sportovních her, zmizel pod městem. Dnes jsou zde již jen pozůstatky jedné tribuny. V okolí jsou pak další památky římského osídlení.

Udělám pár kroků dál a posunu se historií o 12.století. Ve 14.století město ovládali Turci a kromě městských lázní zde po nich zůstala mešita Džumaja. Narozdíl od římských památek je kompletně zachována a do dnešních dnů slouží svému původnímu účelu. Jako zkušený návštěvník podobných zařízení zouvám boty a vstupuji. Uvnitř téměř nikdo není tak si mohu nerušeně prohlédnout vnitřní výzdobu.

Další skok o 500 let je do 19. století. To už opět město patřilo křesťanům, kteří obnovili kostely a postavili v době bulharského národního obrození nové malebné centrum. Škoda, že se z od nich následně nepoučili komunističtí funkcionáři a zbytek města zohyzdnili železobetonovou výstavbou. 

Cestou zpátky na hotel přichází další přeháňka a tak společně s pivem ochutnám místní chléb se sýrem a pokračuji skrz zdejší Pařížskou až zpátky na hotel. Tam dostanu místní verzi smaženého sýra k večeři a podle mne už mne do postele odnesla pokojská, protože únava byla tak velká, že jsem usnul ještě před dolehnutím na postel. Zítra zamířím konečně do hor, tak je řádný odpočinek na místě.